Jste zde

Citlivka

         Už se vám někdy stalo, že se díváte na nějaký krásný, zamilovaný film a na konci, když se ti dva vezmou nebo něco podobného, tak brečíte jako želvy? Tak to ještě nic není. Jsem z těch, kteří své city nedávají moc najevo, hlavně né před cizími lidmi a přesto, když vidím cokoli od šťastného konce filmu, přes vítězství snad v jakémkoli sportu, přes smutné osudy a příběhy až po zklamání z prohry snad v jakémkoli sportu, tak řvu.

          Ve spoustě případů mě moje přecitlivělost vadí, když třeba po stopadesáté vidím nějaký film, tak stejně nemůžu s tím pláčem nic udělat. Ale tak si říkám, že se alespoň slzné kanálky pročistí a to take není k zahození.

          Nedávno (přesně 10.12.2013) mě konečně Lukáš dostal na výlet. Popravdě řečeno, měla jsem takové busy odbobí a tak se mi vlastně dlouho nikam nechtělo, až tehdy mě konečně přemluvil a vyjeli jsme na výlet s překvapením. Upřímně řečeno, výlety s překvapením nemám ráda. Jsem ráda, když vím, na čem jsem, kam se jede a co od toho mohu očekávat, jak se obléci atd. Výlety s překvapením se mi v tomto jeví dosti nepraktické. Na tento však nikdy nezapomenu, jelikož byl zcela nezapomenutelný a neočekávaný.

          Vyjeli jsme po obědě, ještě jsem připravila svačinku na cestu a mohlo se jet. Všude byla dosti hustá mlha a my jsme vyrazili směr Wroxham. Nikdy před tím jsem tam nebyla, ale vlastně jsem tu nebyla skoro nikde. Ve Wroxhamu jsme šli do půjčovny lodí a najali si loď, to už samo o sobě bylo pro mne dosti velkým překvapením. Vlezla jsem na ní s obavami, zda to skutečně vydrží nad hladinou po celou dobu. Ale nakonec se mi to zalíbilo. Nedojeli jsme sice až tam, kam Lukáš původně chtěl, ale nezdálo se mi to býti zas až tak důležité.

          Počasí se po dobu plavby celkem dost měnilo, vyjížděli jsme za slunného počasí a pak už zase padala mlha, tak jsme lodičku zastřečili a pustili topení. Hned jsem se cítila lépe. Podívané to byla naprosto úžasná. Všechno to vodní ptactvo, zvláštní střechy domů a garáže pro lodě vedle každého domu snad. To jsem nikdy v životě neviděla.

          A pak Lukáš zastavil loď. Říkala jsem si, že si asi po dvouhodinovém řízení potřebuje odpočinout, pak když si vedle mne klekl, tak jsem se lekla, zda je v pořádku a obávala se, že při jeho indispozici to budu muset do přístavu dořídit sama. V životě by mě nenapadlo něco tak neskutečně krásného a romantického, že mě požádá o ruku. Ach. Mimochodem ruka prý je poslední část těla, o kterou muž požádá ženu.

          A jsem zas u té své přecitlivělosti. Co si myslíte, že se pak stalo? Ano typujete správně. Dala jsem se do breku, ale upozorňuji, to bylo samým štěstím. A brečela jsem tak, že jsem skoro zapomněla říci ANO. A Lukáš chudák ani nevěděl, co má dělat a tak mi alespoň věnoval kapesníčky, zlatíčko moje.

          S láskou vzpomínám na ty nezapomenutelné chvíle a užívám si toho, že mám tak neskutečně romantického snoubence. Musím říci, že to byla naprosto neočekávatelná událost. Neříkám, že jsem si nikdy nepřestavovala, že by se něco takového mohlo stát, ale upřímně jsem si snad ani nemyslela, že se to stane.

          A teď žiju přípravama na svatbu, i když vše je jen v počátcích a času ještě je dost. Přesto nějak nemohu odolat, když vidím nějaké hezké svatební šaty... Obávám se však, že na svatbě stejně budu potřebovat slzám odolný make up, protože vím, že jsme citlivka první třídy.

http://www.lshorizons.com/cs/content/broads-autumn

Česky
Share: 
Share/Save

Komentáře

Moc hezky se mi to četlo. :-) Přeju Vám oběma hodně štěstí. :-)

up
0 users have voted.
Obrázek uživatele Lukas

A že to byla fuška ji vytáhnout.

Chtěl jsem původně jet za tepla, v létě... ;-)

Taky koukám, že jsem udělal dojem, když jsem poklekl, lekla se, že už nevstanu... auuuhahahaaa

up
0 users have voted.

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer